Otázka, proč lidé drží v soutěži Stardance až neúměrně dlouho vyložené nemotory s medvědími pohyby, kteří neudělají krok, aniž by si počítali doby a v topornosti jim konkuruje snad už jen umrlec z Kytice, by mohla vydat na zajímavou sociologickou studii. Tezi, že je to kvůli diletantství a špatnému vkusu hlasujících můžeme hned zpočátku vyloučit, jak se totiž už nespočetněkrát ve vyřazovacích soutěžích prokázalo, divák velice dobře pozná kvalitu, a to to vůbec nemusí být expert v oboru.

Z čeho tedy vyplývá ona shovívavost, jež tyto tanečníky v soutěži udržuje? Otázka je to asi nelehká, museli bychom přesně znát složení diváků, kteří každou sobotu večer hlasují. Není ale od věci trošku si zadedukovat.
 
1.       Podobnost. Ne každý má k tanci, a k pohybu vůbec, vlohy, mnoho z nás se za to stydí a nechce se proto ani veřejně prezentovat. Když ale takový člověk uvidí v televizi někoho, komu to úplně stejně nejde a je při tom na očích tisícům lidí, musí k němu pocítit nepřekonatelnou sympatii. Proč ho potom nepodpořit, když je přece jedním z nás, těch, kteří nedokáží své tělo elegantně rozpohybovat? V tomto případě jdou estetická kritéria jasně stranou před pocitem sounáležitosti.
 
2.       Sympatie.Lidská osobnost je složitá, zkombinovaná z mnoha různých stránek a povahových odstínů. Nikdy z druhého nevnímáme jen tu část, na niž se máme zvláště zaměřit. Proto do hry, kromě ladnosti pohybů a vhodně zvolené choreografie, vstupují ještě žerty a situace z ukázek tréninku a rozhovorů po vystoupení.

Pravdou je, že někteří dovedou z opravdového minima jim přiděleného času vytěžit maximum. Nehledě k tomu, že tváře, které teď každý týden pravidelně vídáme, jsou již známé, některé dokonce „provařené“ a s touto devízou již do soutěže vstupují. Divák hoří touhou vidět svou oblíbenou celebritu v nové situaci a k tomu ještě v přímém přenosu. Je s podivem, že sympatie dalo by se říci sexuálního charakteru, tady žádný zásadní vliv nemají, i když lze důvodně předpokládat, že většinovým divákem tohoto pořadu jsou ženy.
 
 
3.       Bojkot.Jak se již ukázalo v předešlé řadě soutěže Stardance, důvody, proč se vyložené nemehlo nakonec probojuje až do finále, mohou být opravdu různorodé. To, že uděláme něco proti pravidlům, ať už fairplay nebo dobrého vkusu, může vyjadřovat náš nesouhlas s něčím, co se soutěží vůbec nesouvisí. To jestli je to spravedlivé vůči zbývajícím, nadanějším účastníkům nebo i vůči samotnému nešťastníkovi, který sám dobře dokáže v konkurenci odhadnout své kvality a nejraději by už dávno vypadl z kolotoče náročných tréninků, to už je jiná otázka.