Také ji často říkáme izolepa a prakticky se dá říci, že je nepostradatelná. Nedá se ničím nahradit a tak se bez problémů využije k rychlému přelepení prakticky čehokoliv. Nejčastěji se jí zpevňují rozbité hřbety knih a kdo má děti, tak tohle je skutečný zážitek na konci školního roku, kdy se mají učebnice odevzdávat zpět do školy. Nejedna plandající volná stránka je snadno přichycena na správné pořadové místo. Ale i pro ty, kteří zrovna děti nemají v rodině, tak lepicí páska má své využití. Snadno totiž bez shánění lepidla se zabalí balík na poštu, přichytí dárkový papír nebo dokonce špatně držící dopisní obálka. Dokáže velmi snadno spojit dva kusy dohromady, ale u některého materiálu je lepší zvolit jiný postup. Na druhou stranu pro nouzové řešení je to ideální pomocník.

Historie

Snad úplně prvotně se objevila jako pomocnice v automobilovém průmyslu a to již ve dvacátých letech, minulého století. Bohužel jsme to nebyli my, ale Spojené státy, tudíž sláva tentokrát putuje tam. Prvotně jejím úkolem bylo pomáhat oddělovat od sebe dvě barvy při stříkání vozidla, aby byly rysy čisté, neslité a také to nějak nepoškozovalo automobil.



Chvíli to trvalo, ale nakonec vznikla v papírové formě, na které bylo naneseno lepidlo a splnilo to přesně to, co se od ní požadovalo. Za tímto vynálezem stojí mladík, který ve svém bádání dál pokračoval, hlavně když si všiml, že něco podobného by se hodilo i pekařům. V té době se totiž objevila novinka v podobě celofánového sáčku, do kterého se vkládalo pečivo, samozřejmě díky celofánu nepropouštělo svoji mastnotu a lidé si tento způsob oblíbili. Háček byl v tom, že se nedal zavřít. Do boje s touto myšlenkou se mladík sice hravě pustil, ale moc se mu nedařilo, buď se materiál trhal, nebo lepidlo vypadalo skutečně nevkusně. A tak dalším usilovným bádáním a pořízením nových strojů vznikla izolepa v dnešní podobě a její výroba se neustále zdokonaluje.