·          Já nechci do školy!
·          Je to nuda!
·          Kdo by tam lezl?!
 
Demotivované děti jsou všude a přesně ve chvíli, kdy mají všechno nejvíc na háku a je jim to jedno po nich chceme, aby se rozhodli, co se svým životem mají dělat. Možná jste jedni z těch v tomto směru šťastnějších rodičů a vaše dítko má vysněnou budoucnost, za kterou si jde. Většinou to tak ale nebývá a záliby dětí se pohybují na rovině počítač – telefon a odehrávají se střídavě na posteli a na gauči.

Může pak být lehce stresující, páčit z někoho, jehož veškeré záliby se točí kolem chytání pokémonů do telefonu jeho životní plány a zjišťovat, kam si přeje na střední. Vím, že je to doba přinášející spousty problémů, ale Vy jako rodič máte možnost svému dítěti pomoci, ať už to v danou chvíli vidí jakkoli.

Co přesně to znamená?

Byli jste to Vy, kdo chodil na rodičáky a poslouchal, jak Vaše dítě ve škole prospívá a prochází. Víte, které předměty mu šly a ve kterých plaval. Máte jedinečnou schopnost posoudit, na co má Vaše dítě talent, protože jste ho viděli vyrůstat a i když si teď třeba zasedlo na počítač, je třeba říci, že pokud už ho párkrát nerozložilo, nepřidalo pár součástek a zase nesložilo tak, že počítač funguje a to dokonce lépe, nemusí být zaměření IT to pravé.

Děti se rozhodují podle rodičů

I proto, že znáte hranice svého dítěte, měli byste si rozmyslet, co po něm chcete a co je možné. Jistě, jistá úroveň neschopnosti je v každém případě dána leností a lhostejností k věci, ale přesto všechny děti na základní škole se nakonec rozhodnou o tom, kam půjdou podle toho, co jim k tomu říkají rodiče. Je to nezanedbatelný tlak, kterému se nedá vyvarovat a který mnohdy pošoupne věci správným směrem, ale zároveň bychom neměli nutit dítě chodit na gympl jen proto, že gympl je přeci moc dobrá škola, když má známkový průměr 3-4 a nejlepší známka je z tělocviku.

Sny mohou být i noční můrou

Sen o dítěti na vysoké škole je krásný a sní ho mnoho rodičů, někdy je ale třeba si skepticky říct, jestli by nebylo přeci jen lepší, když bude mít výuční list s praxí. Když ho to bude bavit a bude chtít pokračovat, tak si tu maturitu může přeci vždycky dodělat v dvouročním kurzu. A to, že nebude vysokoškolák, rozhodně neznamená, že si nenajde slušně placenou práci.
Říká se, že to kam půjde dítě na školu je čistě jeho rozhodnutí, my všichni ale víme, že se hodně odvíjí od toho, kam se ho snažíme dostrkat.