Dnešní doba je rychlá, a proto se zrychlují a zjednodušují i věci denní potřeby, jak ty, které potřebujeme k výkonu svého zaměstnání, tak i ty, jež využíváme pro volný čas. K takovým předmětům, usnadňujícím každodenní životní kolotoč, patří elektronické čtečky knih. Jejich používání je výhodné, protože nezabírají zbytečně moc místa, jsou přenosné, můžeme jejich prostřednictvím číst i několik knih najednou, aniž bychom je museli s sebou vláčet.

Nadto poskytují i onen opojný pocit nejvyššího stupně modernosti, jakého bylo lidstvo zatím schopno dosáhnout. Však to skoro všichni už známe, lesklý, chromovaný povrch přístroje v syté barvě a svítící displej, ovládaný pouze dotekem prstu, případně speciálně k tomu určenou tužkou. Ten pocit minimalističnosti, lehkosti a novosti! Teď už zbývá jen nasávat informace.

Mohlo by se zdát, že bytelnou, těžkou a objemnou knihu dnes už k ničemu nepotřebujeme. Že je zbytečnou a zastaralou přítěží z dob dávno minulých. Navíc, spotřeba papíru nutného k výrobě tištěného média ubližuje našim lesům.  Vypadá to, že důvody, proč by měla tištěná kniha vymizet z pultů i našich poliček a nočních stolků, jsouc plně nahrazena elektronickou dračicí v podobě čtečky, jsou nasnadě.

Jenže, při nahlédnutí do knihkupectví, knihoven i do našich domovů zjistíme, že tomu tak není a ani nic nenasvědčuje, že se to v budoucnu stane. Čím si tedy onen nepraktický tištěný formát zasluhuje naši neutuchající oblibu?

Jak již bylo napsáno výše, čtečka nám v životě mnoho věcí ulehčue svými zmíněnými vlastnostmi. Ale jsou i další věci, které poskytnout nedokáže a o které naše smysly při čtení ochuzuje. Jaké to jsou? Při otevírání klasické knihy se do hry dostává na prvním místě hmat. Naše prsty dokáží rozpoznat, zda už na knihu někdo sahal před námi, nebo zda je zcela nová.

Poté nastává příležitost pro čich. Vůně papíru a tiskařské černi je jedním z nejkrásnějších požitků čtenáře, když pomineme intelektuální stránku. U každé knihy je jiná a ovlivňuje ji i prostředí, ve kterém se nachází. Zatímco nám stránky šustí mezi prsty, pokud kniha není nová, ale pořízená například z antikvariátu nebo z knihovny, můžeme se chtě nechtě seznámit se stopami, které v knize zanechal předchozí čtenář.

Jsou to například různé vpisky, podtrhovánky, ohnuté rohy stránek, popřípadě i zapomenuté záložky, účty, vzkazy, v ojedinělých případech i fotografie. Čtení tištěné knihy se tak stává dobrodružstvím i v případě, že čteme například odborné pojednání.

Co si tedy vybrat, čtečku nebo knihu? Záleží čistě na osobních preferencích a hodnotách. Nejdůležitější je totiž samotný akt čtení a to, jaké potěšení přináší.  Zbývá už jen sporná otázka, zda si oči kazíme víc luštěním písmenek za šera, či jasně svítícím displejem.